Se závody kolem pylonů jsem se setkal poprvé v roce 1973, kdy jsem měl možnost v průběhu školení na průmyslových počítačích v USA chodit ve volném čase (jako caller) se svým přítelem Bobem Fishem na veřejné závody kategorie F1, což byla tehdy nejrozšířenější pylonářská kategorie v USA. Díky jemu jsem také měl možnost vidět MS podle pravidel FAI, které se konalo na známém letišti Lakehurst, kde tehdy létala i dnes legenda Bob Violett - víc jmen si nepamatuji. Tehdejší modely podle pravidel FAI byly hodně podobné těm dnešním - vůbec se nepodobaly skutečným letadlům pro závody kolem pylonů! To byl hlavní rozdíl proti americkým modelům F1, kde se vyžadovala co největší podobnost skutečným strojům a dokonce se podle oznámkování maketovosti i určovalo pořadí na startu.

     Po návratu z USA jsme o možnosti začít s tímto druhem modelářského závodění dlouho neváhali a v roce 1974, tj. před více než 30 lety, se uskutečnil první závod. Milan Vostrý vyrobil počítadla kol (dnes je má jako relikvii ve svém archivu Zdeněk Malina), já jsem ze záclonových tyčí vyrobil pylony a praporky pro rozhodčí (ještě je mám schované) a Milan přinesl odněkud ze školního kabinetu fysiky velké stopky (které jsou dodnes v rekvizitáři mělnického modelářského klubu). Do role startéra jsem se nominoval sám, protože v té době jsem asi jako jediný měl nějaké praktické zkušenosti z tohoto druhu závodění. Létalo se tehdy s čím kdo přišel, nic jsme nekontrolovali a bohužel si již nepamatuji, kdo všechno se tohoto prvního závodu zúčastnil, ale vyhráli bráchové Malinové hlavně z toho důvodu, že si díky značným zkušenostem z volných modelů Zdeněk tehdy s detonačním motorem nejlépe rozuměl.

     V dalších třech letech se již začali objevovat specialisté pro tuto kategorii, začalo se létat se žhavíky MVVS 6,3 cm3 (hlavně díky Josefu Sladkému, tehdejšímu šéfovi MVVS a konstruktérovi Karlu Götzovi, kteří této kategorii fandili) a začalo se létat již relativně rychle - zdůrazňuji relativně, byly to časy kolem 130 sekund. Jarda Bílý v té době přišel s modelem "Shark", který se stal jedním z nejrozšířenějších modelů této kategorie u nás. Pyloňáky se stávaly populárními, několik známých akrobatů F3A se také dalo zlákat pocity z rychlého létání ( ing. M. Pavlík, Zdeněk Teplý, Ing. M. Mikulec), ale nevydrželi a z bývalých akrobatů létá dnes jen Zdeněk Hnízdil. Mezi pylony se příliš nedařilo ani tehdejšímu čerstvému držiteli našeho rychlostního rekordu na přímé bázi Ing. Janu Rumreichovi - byl totiž zvyklý na vyšší rychlosti a ne na tolik zatáček.

     Doslova zlomovým rokem byl rok 1978, kdy se pod patronátem podniku UV Svazarmu Modela konal první ročník tohoto tehdy náborového závodu "Velká cena Modely". Přihlásilo se tehdy 65 (!) soutěžních týmů a pylonové létání u nás vstoupilo do svého nejúspěšnějšího a nebo snad lépe řečeno nejpopulárnějšího období. Jako startér jsem byl spolu s K. Götzem u toho stejně jako v dalších 12 ročnících až do roku 1990, kdy podnik Modela zanikl. Z Velké ceny Modely se stala doslova národní (i mezinárodní) pouť a troufám si tvrdit, že se stala nejpopulárnějším modelářským podnikem u nás. Naštěstí ani zánik podniku Modela tuto nádhernou tradici neohrozil a štafetu převzal modelářský klub v Mělníce, který tyto legendární závody pod názvem "Velká cena Mělníka" pořádá dodnes (letos to bude již 28. ročník) a na úrovni, která nemá ve světě obdoby.

     Na první opravdu velký mezinárodní úspěch jsme si museli počkat až do roku 1984, kdy bratři Malinové vyhráli v Itálii Světový pohár, zaletěli rekordní čas 82 sec. a spolu s mladým Jirkou Kleinem vyhráli i soutěž dvoučlenných družstev. Byla to bomba, američtí pozorovatelé byli šokováni, ale s orgány tehdejšího ÚV Svazarmu to ani nehnulo - spíše měli chuť tyto turisty (vyjeli tehdy na turistickou pasovou doložku) nějak potrestat za neoficiální representaci.

     Pak to v roce 1985 přišlo úplně "natvrdo". "Turisté" Miloš a Zdeněk Malinové s finanční podporou USA pořadatelů vyjeli na MS v USA , vyhráli doslova co se dalo ( mistrovství USA, traťový rekord 79,6 sec i MS) a měli jsme tak poprvé v kategorii F3D mistry světa! Jejich radost byla pochopitelně převeliká, ale v koutku duše jim hlodala starost, co řekne této neoficiální representaci všemocný ÚV a jaký trest za titul slíznou. Naštěstí jim někdo poradil, aby o dosaženém úspěchu telegraficky informovali předsedu vlády Štrougala, ten jim k úspěchu poblahopřál a pomstychtivým záměrům papalášů Svazarmu bylo odzvoněno.

     Jako o dalším významném mezníku v historii F3D létání u nás je třeba se zmínit o MS 1997 v Šumperku, kde jsme vyhráli jak závod jednotlivců (opět bratři Malinové), tak závod národních družstev ve složení bratři Malinové, Hovorka-Kozel a Novák-Braný. Tento dvojnásobný úspěch našich representantů byl bohužel trochu zkalen komentáři v zahraničních časopisech, kde pořadatelé byli nařčení z přílišného stranění našim závodníkům. Podle mého názoru jako startéra tohoto MS to byly ale (z větší části) jen neopodstatněné pomluvy a ve skutečnosti nikdo proti dosaženým výsledkům žádný oficiální protest nepodal.

     V rámci této stručné retrospektivy F3D létání u nás se nemohu nezmínit o mistrovství světa 2003, které se konalo na letišti v Mělníku. Našim to sice tentokrát moc nešlo, s přehledem vyhrál Australan Christopher Callow, ale jako pořadatelé jsme si odnesli hodnocení předsedy mezinárodní subkomise F3D pana Boba Browna jako nejlepší mistrovství světa od doby, kdy se tato MS pořádají a které jen těžko někdo překoná. Nebyl to ostatně jen on, kdo hodnotil toto MS v superlativech a jako pořadatelé jsme na to stále hodně pyšní.